Kontrola trati dopadla dobře!

červenec 26 2016

Jeden z členů pořadatelského týmu projel v pátek 22. 7. 2016 celou trať dlouhého Krušnotonu a tohle o tom napsal ostatním pořadatelům:
 
 

Kontrola trati dopadla dobře!
 
Jeden z členů pořadatelského týmu projel v pátek 22. 7. 2016 celou trať dlouhého Krušnotonu a tohle o tom napsal ostatním pořadatelům:
 
Ahoj bafuňáři,
 
víte jak nám občas nějaký dojetý závodník z dlouhé trasy vyčte, že je to moc těžký a proč to děláme takový těžký, když to sami neujedem? No tak jsem si tak říkal, že bychom s tím měli něco dělat. Teda ne, že bychom to zlehčovali, to zas ne. Přece o to jde, aby tady existovala výzva pro každého, kdo si chce dokázat, co dokáže. A navíc to není těžší než alpské maratóny nebo těžké etapy na tour. A tam jich jedou víc za sebou. Ale ujet to, to by jít mělo ne? Jsem si říkal. To zase mají trochu pravdu – chtít to po jiných a sám nic. No tak jsem to v pátek zkusil.
 
Nejdřív jsem měl jet s Honzou, jenže kupa povinností mu to nedovolila, a že až odpoledne. Nakonec z toho nebylo ani to odpoledne. A to jsem zase rád, že jsem to nevěděl předem, protože bych se normálně bál na těch 250 km vyrazit sám, protože to je fakt na palici. Pro změnu moje povinnosti v ty dny před tím mi nedaly moc příležitostí nad tím přemýšlet, takže v pátek ráno se čtyřmi tyčinkami v kapse jsem v 7:05 odstartoval z Krupský. Ani na ten start jsem nedorazil včas, protože jsem nedokázal vylézt z postele.
 
Ale byla to paráda. 17 stupňů, mlha, která se už u Doubravky roztrhala, nový asfalt v Drahkově a Kvítkově. Nádhera. Trochu mě zaskočila rekonstrukce mostku na hlavní silnici mezi Přestanovem a Chlumcem. Tam jsem chvíli čekal na semaforu. Dost možná tam bude i při Krušnotonu. Je to ale 18. km, tak to závoďáci nějak vydrží, že je tady, na začátku závodu, dojedou ty pomalejší. Pak už byly silnice bez problémů až do cíle. A některé úseky s novým kobercem opravdu potěšily. Třeba ze Sněžníku do Tisé, nebo sjezd Telnicí, nebo sjezd do Razic. Počasí se pořád zlepšovalo, slunce pražilo a potrefila mě jenom jedna záhadná přeprška při prvním průjezdu přes Klíny. Na hřebenech bylo kolem 23 stupňů a dole kolem 30. To už bylo dost, ale oproti loňským 37 fakt labůžo.
 
Pořád jsem čekal, kdy toho začnu mít o samotě dost, a začnou mi cukat řídítka, abych už se na to vykašlal. Kupodivu mě to bavilo celý den, takže se cukání nedostavilo. Trochu to bylo taky proto, že jsem to chtěl objet a s každým dalším kilometrem mi bylo jasný, že jestli to budu chtít objet někdy jindy, budu to muset zase absolvovat znovu. Odšlapat si to všechno sám je asi krapet namáhavější, než ve skupince, ale holt jsem se nehonil a překonal i pár chvilek, kdy mi to přišlo nějaký namáhavý až moc. Hlavně po posledním kilometru na Dlouhou Louku jsem to ochotně a bez rozmýšlení zalomil na Birell do hospody. Předtím jsem si odskočil domů na oběd, mám to na trase, a řek bych, že do oběda to byla cyklistika a od oběda dojezdtika. Oběd byl na 105 km. Ona na člověka pořád nějak doléhá ta představa, co má ještě před sebou. Ale ukázalo se, že se to opravdu láme na vrcholu Dlouhé Louky. Ten kopec od Flájí na Klíny už je krátký a ten kus přes Chouč na Mirošovice se prostě jede pomalu. Bylo to jenom takový smutný bez těch bufetů, cyklistů a vůbec celého toho krušnotonského cirkusu. To bych si fakt chtěl taky užít. Samozřejmě jsem pořád myslel na ten zpropadený Lukov. A málem jsem tam z toho kola slezl, protože uprostřed toho nejprudšího úseku mě bodlo do stehna hovado a jak jsem ho plácnul v jízdě ve stoje, málem jsem se přerazil. Každopádně mě to tak nějak mléčně zalilo, že jenom hrůza z ostudy mě donutila to došlapat až nahoru. A z Milešova už to byla brnkačka. Dojezd do cíle ještě nebyl tak úplně do cíle, protože jsem ještě musel vystoupat těch 5 km domů.
 
Průměrná rychlost nestála za řeč. Prozradím jenom, že jsem dojel v limitu, ale vyhlašování bych už nestihl J. Ale radost jsem měl velikou. Dal jsem sám dlouhý Krušnoton a jsem na to pyšný. Howg!
 
Yarda