Na start jdu s respektem. Takovou distanc jsem už dlouho nejel a to teplo k tomu... Potkávám se s Jirusem, prohodíme pár slov, pár kapek a každý na své místo. On do první lajny, já víc dozadu. Dnes nebudu závodit. Po startu se jede dost dlouho v klidu, protože snad ještě 40min po startu vidíme čelo. V kopcích důsledně hlídám své tempo a vyplácí se. Jede nás tak 10, v kopcích se trháme, pod kopcem sjíždíme. Krize přichází před druhými Flájemi, zachraňuje mě Mlhoš. Pak už jen dvojičky nebo samotka. Vedro bylo velké, já naměřil 40°C, někdo i 41°C. Subjektivně to nebylo tak zlé, díky péči pořadatelů bylo dost vody na pití i polejvání. Důsledně jsem stavěl všech bufet a lil vodu do sebe i na sebe. Pořadatelům patří 1*, odvedli skvělou práci!!!! V kopci na Milešov druhá vlna křečí. Tentokrát jsem musel zastavit, alespoň na chvíli (stačila 1min). Pak jsem se zase rozjel. Posledních 50km bylo nejhorších, ale přežil jsem. Asi to bylo to nejtěžší, co jsem na kole zažil. Ten hic bral síly, i když jsem si to neuvědomoval.
RiC, Vinohradské šlapky
