Silniční cyklistický závod 110km / krátká trať/převýšení 1500m
Jsem cyklistka začátečník. Silničku mám krátce. Jezdím VLKa a na Barboru s našim Honzíkem. Občas zařadím bajkový závod nebo krátký triatlon a razím heslo, že nejlepší trénink je závod .Když trénink , tak musí mít nějaký cíl. Třeba pifko na Cínovci.:) Za rok najedu možná 800-1000km a v tom jsou všechny závody a Barbory.
Jako hlavní závod letošní sezóny jsem si vybrala Krušnoton. Rozhodla jsem se pro nejkratší trať 110km s převýšením 1500m. Vzhledem k tomu, že jsem v kuse neujela víc jak 60km mi to přišlo extrém až dost.
Dlouho jsem na žádný závod tolik netěšila jako na Krušnoton. Věděla jsem, že to bude těžké, ale taky jsem věděla , že to dám. Navíc se mnou jede jako suport můj muž. Mám špatnou orientaci a tak se asi bojí, abych neemigrovala do západního Německa. Kromě toho, že mě potáhne v háku mi ještě v batohu veze oblečení, jídlo,pití, gely, cukry, pumpičku a náhradní duši, kdybych tu svou vypustila.
Těším se jak malá holka na Vánoce :) samotnou mě to překvapilo, protože normálně mívám předzávodní trému.
Těším se na start, na setkání s přáteli, na samotný závod, na společnost mého muže, na příjezd do cílovky a na pifko v cíli.
Můj první Krušnoton beru jako zkušenost a chci si to užít a nejen přežít.
Přeji si, aby se mi dobře jelo.
Hlavně , aby nepršelo a nefoukalo.
Teorii jízdu v háku znám, ale prakticky se za nikoho pověsit neumím.
Mým cílem je ve zdraví dokončit v čase pod 5h, nezranit sebe ani nikoho jiného.
Užila jsem si celý závod od začátku až do konce.
Ranní klasika, co na sebe, aby mi nebylo vedro nebo zima...díky za zprávičky od Jany Vajové, pobavily, už mě dobře zná.
Na startu se setkáváme se svými přáteli, žádná tréma , jen radost a očekávání. Pecka, a já jsem toho všeho součástí. :)
Start, průjezd městem, doprovodná vozidla, fanoušci, super, připadám si jak na Tour de France.
V Drahkově jsem dojela svého muže, snažíme se jet společně v tempu. Problém je, že neumím jezdit v háku, pořád z něj padám. :)
Ale i tak mě to baví, předjeli jsme hodně závodníků. Obávaný kopec Sedmihůrská je v pohodě. Mám ráda kopce. Dobře mi to jede. Předjela jsem dost chlapů, kteří na mě volali ať si laskavě vyndám ten motor z kola.
Na tachometru jsem nastavila počet ujetých kilometrů. Trať je členitá a rychle to ubíhá.
Doma jsem se dobře nasnídala a dlouho nemám hlad ani žízeň. Manžel do mě povinně natlačil cukry, gel a pití. Pak se dokola opakovali pokyny :
-Pij, pij,pij...
-Šlapej
-Nejsi na výletě
-Nejsi kaktus, pij
-Jsme na závodě, jedeme
Další věc , která mi zatím nejde, je rychlá jízda z kopce. Z Klínů je nová silnice jak zrcadlo. Ostatní si to zřejmě užívali a valili 70km/h Jenže já se bojím, v očích smrt a jedu max. 45-50km/h. Což je ohromné zrychlení, jezdila jsem z kopce 25km/h.
Předjelo mě nejmíň 30 závodníků.
Během závodu jsem přišla na chuť jízdě v háku. Občas jsem se otočila a i za mnou se veze vláček chlapů. :)
Neprší, což je super. Občas foukne. Raději jezdím uprostřed silnice, protože když nárazově foukne tak mě to hází do škarpy.
Posledních 10km do cíle, mám radost. Začínám mít hlad a žízeň. Dostanu ještě jeden cukr a vynadáno, že vůbec nepiju, že nejsem kaktus a 1/2 litru tekutin na 100km je málo.
Makáme, do cílovky dojíždíme společně v čase 4.31 a nějaké drobné.
Jsem spokojená, mise splněna. :)
Děkuji svému muži za skvělý suport, pořadatelům za perfektní organizaci, luxusní značení, občerstvení a atmosféru celého závodu. Díky přátelům, kteří na nás mysleli a fandili.
Další velký dík patří mamce Milušce Bisové, která nám závod fotila.
Čekám ještě na Laďku Antalovou, slíbila jsem jí, že na ní počkám s foťákem a přinesu pivo do cíle. Těsně před tím něž Laďka dorazila zbourali pivní stánek. Nééé, naštěstí obsluha v pořadatelském stanu měla pochopení a ochotně pivo pro vyčerpanou závodnici natočila.
Takže u mě dobrý, endorfíny mi ještě stříkají ušima.:)
S porovnáním se závodníky na 250km trati je to ale krátký nudný výlet kolem komína. :)
Naďa Bublová
